Jdi na obsah Jdi na menu
 


BSP - povaha a standar plemene

 

Povaha BSP

 caesar-duben-2011-149.jpg

 

Bernský salašnický pes je krásný nejen svým exteriérem, ale zejména svým charakterem. Už jeho původ a historie vypovídá o tom, ze tento pes žil celá staletí po boku svých pánů a jejich rodin, účastnil se každodenního života, doprovázel svoji rodinu na cestách a plnil svědomitě svoje úkoly – ať už se jednalo o hlídání statku, doprovázení stád dobytka, tahání vozíku apod.

Berňák je rodinným psem v tom nejširším slova smyslu. Svoji rodinu bezmezně miluje a potřebuje opravdu úzký kontakt s ní, potřebuje být součástí jejího života. Není proto vhodným psem pro osamělého člověka, který je celý den mimo domov a nemůže si svého psího společníka brát s sebou.

Vzhledem ke své velikosti i původnímu využití je bernský salašnický pes vhodnější pro život na venkově a v rodinných domech než v městské panelové zástavbě, vždy ale záleží na majiteli a množství času, který je schopen a ochoten svému psu věnovat. Ani ta největší zahrada totiž není dostatečnou náhradou za lidskou společnost. (O absolutní nevhodnosti trvalého umístění v kotci se tu snad ani nemusíme zmiňovat, tam berňák se svojí potřebou kontaktu s lidmi vyloženě trpí.)

Toto plemeno roste rychle, ale právě v období intenzivního růstu jej nesmíme překrmovat a tím zbytečně zatěžovat vyvíjející se pohybový aparát. Právě nadváha spolu s tělesným přetěžováním (časté chození po schodech, neúměrná zátěž, běh vedle kola) a nevhodným povrchem, po kterém se štěně pravidelně pohybuje (kluzké podlahy) bývají hlavními příčinami obtíží s klouby. Přibližně okolo jednoho roku je růst do výšky prakticky ukončen, pes se však ještě vyvíjí, mohutní, a to až do věku dvou let u fen, u psů je to ještě déle. Bernský salašnický pes sám o sobě příliš velkou aktivitu nevyvíjí, většinu času v klidu odpočívá a pozoruje okolí. To se však změní v okamžiku, kdy majitel vezme do ruky vodítko a jde s ním na procházku, kde se může berňáček volně pohybovat a seznamovat se s okolím.

Jak již bylo řečeno v úvodu, bernský salašnický pes potřebuje nejen kontakt se svými lidmi, ale také pravidelné zaměstnání. Berňák je velmi vnímavý a učenlivý pes, bez problémů zvládá základní zkoušky poslušnosti, můžete mu bez obav svěřit hlídání vašeho domu. Úspěchy slaví i jako záchranářský pes, většinou miluje vodu, takže vhodné jsou i vodní práce. Díky učenlivosti a ochotě spolupracovat se svým pánem už nejednou stanul na stupních vítězů v dogdancingu a takové tahání vozíků – co může být lepší, než práce, pro kterou byl od pradávna používán.

Je však třeba si uvědomit, že bernský salašnický pes se nevyvine v dobromyslného „medvěda“ jen tak náhodou. Při nedostatečné výchově se z roztomilého klubíčka chlupů může velmi rychle stát tvrdohlavý pes vládnoucí celé domácnosti. A přitom stačí tak málo. Bernský salašnický pes je velmi inteligentní a učenlivý a potřebuje láskyplnou, ale důslednou autoritu svého člověka. Pouze v případě, kdy se mu dostane pečlivé socializace a následné výchovy budeme mít psa, jakého jsme si vysnili.

Je třeba se ještě zmínit o dlouhé srsti bernského salašnického psa, která sice nevyžaduje žádnou speciální úpravu střihem či trimováním, je však třeba ji pravidelně česat a kartáčovat. Musíme se také smířit s tím, že přes neustálý úklid budeme po domě nacházet psí chlupy – to je ale ta nejmenší daň, kterou platíme za soužití s tímto báječným a milujícím psím společníkem.

zdroj: http://www.kssp.cz/Plemena/Bernsky/Povaha-a-uplatneni.aspx

 

Standart BSP

Země původu: Švýcarsko
Použití: původně hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech, dnes rodinný, mnohostranný pracovní pes.

 

Klasifikace FCI: SKUPINA 2 , pinčové, knírači, plemena molosoidní a švýcarští psi
Oddělení 3/ švýcarští salašničtí psi bez pracovní zkoušky

Krátký historický přehled: Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno "dürrbachský pes" (německy "Dürrbächler").

Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistou rasu. Založili "Švýcarský klub dürrbachských psů" a stanovili charakteristické znaky rasy. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.

Od té doby si rasa, nazývaná nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů "bernský salašnický pes", rychle získávala příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je ?bernský salašnický pes? díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.

Celkový vzhled: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.

Důležitý poměr těla (formát): poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše ve hřbetě a bedrech kratší 1, než dlouhý.
Charakter a chování (povaha): jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.
Hlava silná. Lebka se jeví z profilu i zepředu mírně klenutá, vyznačený, ale ne příliš výrazný čelní sklon (stop), mírně znatelná, střední, čelní rýha, morda (krajina obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná.
čenich: černý.
pysky:málo vyvinuté 2 a přiléhající, s černými okraji.
chrup: úplný, silný, nůžkový skus.
oči: tmavohnědé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky
uši: trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně velké v klidu ploše přiléhající.
krk: silný, svalnatý, středně dlouhý
Tělo: silné, kompaktní.
Hrudník: dosahuje až k loktům, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný.
Hřbet: pevný, rovný.
Bederní partie: široká a silná.
Záď: mírně zaoblená.
Břicho: nevtažené
Ocas (prut): hustě osrstěný3, dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svěšený, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ním.
Končetiny:
PŘEDNÍ KONČETINY:
Celkově:
postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a souběžné.
Lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
Nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné.
Tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.
ZADNÍ KONČETINY:
Celkově:
postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky) musí být odstraněny.
Stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená.
Hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené.
Chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodů, volný posun a dobrý kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré vedení končetin.
Osrstění:

Druh srsti: dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná.
Zbarvení srsti:sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno:

  • čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě:

  • lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima, ale musí být od nich oddělena proužkem černé srsti. Bílé zbarvení mordy dosahuje nejvýš k ústním koutkům
  • bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi
  • bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi

     

 

Žádoucí: bílé tlapky, bílá špička ocasu.
Tolerována: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině
Velikost:

 

Psi: kohoutková výška 64-70 cm, ideální 66-68 cm
Feny: kohoutková výška 58-66 cm, ideální 60-63 cm
Chyby:Každá odchylka od výše uvedeného znění standartu je považována za chybu. Hodnocení chyb musí být přímo úměrné stupni odchylky a je třeba přitom brát v úvahu, do jaké míry je negativně ovlivněno to podstatné.

  • jemná kostra

  • předkus a podkus

  • chybění jiných zubů než nanejvýš 2 P1 (nejmenších premolárů). Chybějící M3 se jako chyba nehodnotí

  • entropium, ektropium

  • prohnutý hřbet, přestavěná záď, klesající linie hřbetu

  • stočený ocas, zalomený ocas (Knickrute)

  • výrazně kudrnatá srst

 

Chyby v bílých znacích a barvě srsti:

 

  • chybějící bílé znaky hlavy

  • příliš široká lysina, nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků

  • velká bílá skvrna na šíji

  • bílý límec kolem krku 4

  • bílé znaky na předních nohou, které zřetelně přesahují nad polovici nadprstí (holínka)

  • rušivá, asymetrická kresba na hlavě a hrudi

  • černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi

  • nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)

  • hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy

 

Povahové chyby:

 

  • nejistá povaha (bázlivost)

  • agresivita

 

Chyby vylučující z ocenění:

 

  • rozštěp nosu

  • modré oko, "břízové oko" (tj. bíle nebo modře skvrnitá duhovka)

  • hladkosrstý nebo krátkosrstý s podsadou (stockhaar)

  • chybějící trojbarevnost

  • jiná než černá barva srsti těla

Pozn.: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela uložená v šourku.